I need more time, pls

25. března 2015 v 18:09 | Maila
Já se do blogování pustila s takovím nadšením, a už je to týden co jsem nic nenapsala. A strašně mě to štve.
Nechci se tu na něco vymlouvat, řeknu to tak, jak to je.
Mám toho teď až nad hlavu.. ze školy přicházím domů nejdřív ve čtyři hodiny a pak mě čeká ještě učení, brigáda, uklízení, nebo třeba navařit si na druhý den do školy. A k tomu všemu mi pořád v hlavě leží ON. (škoda že on na mě nejspíš nemyslí) Včera jsem například ani nezapla počítač (což je u mě dost divný), protože na to prostě nebyl čas.
Rozhodla jsem se od pondělí cvičit.. myslíte, že jsem začala? Ne. Protože to prostě nestíhám. Ještě před dvouma týdnama jsem měla času moře, mohla bych cvičit celý odpoledne, ale nechtěla jsem.. teď když chci, tak to prostě nestíhám. Ale zítra už by se to hektický období (snad) mělo uklidnit, a já bych tak mohla mít čas jak na blog, tak na cvičení..
Kéžby to tak bylo.
Je mi jasný, že spoustu lidí si řekne, že čas se dá najít vždycky a že všechno ostatní jsou jen výmluvy.. Jo, i já bych tohle před nedávnou dobou řekla, ale teď jsem poznala že někdy se to fakt nedá.

K tomu cvičení.. chci k tomu začít i zdravěji jíst, protože moje strava byla do téhle doby otřesná. A alespoň to jídlo jsem si opravdu od pondělka začala hlídat. Byla jsem závislá na sladkém- každej den jsem si musela něco sladkýho dát.. čokoládičky, tyčinečky, sušenečky.. troufám si říct, že už to pomalu začalo ovládat můj život. Opravdu to byla závislost. A celkem se divím, že nemám 150kg (ani 100, 80, dokonce ani 65). A tak jsem na sebe fakt pyšná, že žádnou z těchto věcí jsem si od pondělí nedala. Já vím, jsou to teprv tři dny, ale pro mě je to už teď úpěch.
Nechci sladkosti vyřadit úplně, jen teď na nějakou dobu, ne na celej život.

Já se jdu zas učit, tak se zatím mějte.
Maila.
 

Stále dítětem

18. března 2015 v 17:22 | Maila
Občas si říkám, že když je mi "už" 16, nejsem přeci žádné dítě.
Mám nějaké povinnosti, je na mě kladená určitá zodpovědnost, prý bych už měla mít i rozum (ten se ale asi ještě nedostavil:D) a tak.. no znáte to.
Pak se ale objeví nějaká "prkotina", která vás přesvědčí o opaku. U mě tou prkotinou byla knížka. Knížka, která mě přesvědčila o tom, že ještě nejsem tak dospělá? Ano.
Malý princ.
Přesně tak, o mé nedospělosti mě přesvědčil Malý princ. Už dlouho jsem si tuto knížku chtěla přečíst, protože je to klasika, kterou zná každý.. jen já pořád navěděla "o co go".
A tak když jsem před pár dny narazila na tuto knížku v knihkupectví, měla jsem jasno.
Je dost tenká a tak jsem za cca 3 hodiny měla dočteno.
A moje pocity? Já to nepochopila.
Spousta lidí říká, jak je tato knížka skvělá, jak moc jim dala, ale já jsem v tom žádný hlubší smysl neviděla.
Vím, že je to dost náročná četba, ale prostě jsem čekala víc. A tak mě to přesvědčilo o tom, že na tuhle knížku jsem ještě moc dítě. Asi si ji přečtu ještě párkrát a uvidíme, třeba v tom najdu něco víc.

Četli jste knížku? Pochopili jste ji?
Nebo je něco jiného, co by vás přesvědčilo tom, že jste stále dítě?

Maila.

The future isn't what it used to be.

15. března 2015 v 19:39 | Maila
Potlesk pro mě, že jsem se zase rozhodla začít blogovat.
Když si vezmu kolik už jsem měla blogů, kolik už jsem psala těch "úvodních článků", celkem mě to děsí.
Ale to je fuk, jsem tu znova, s dalším blogem a dalším úvodním článkem (které mimochodem fakt nesnáším psát).
Něco o mně?
Jsem Maila, je mi 16 a jsem studentkou střední školy, od které jsem očekávala něco jiného. Víc mě poznáte v dalších článcích, takže není třeba se nějak rozepisovat. Jo, a celkem mě baví fotit, tak se tu asi občas ukážě i něco z mé "tvorby".
Jinak tenhle blog bude takový mix z mého života, ještě si nejsem jistá jak často budu přispívat, takže nechci nic slibovat.

Maila.

Kam dál

Reklama